atomik
cruel shop

Jméno:

Heslo:

login

Nová registrace


košík
Košík (0)



Online:

Hosté: 3





RECENZE ...SKLÍZEJTE BOUŘI:


Recenze alba „...sklízejte bouři!“
Zdroj: MetalMania, internetový portál, autor Vítek "Marigold" Schmarc, 8,5 bodu z 10 možných

Existují dvě možnosti: tato chvíle buď nastane, nebo nenastane. První varianta značí úpadek do šumařiny, druhá trnitou cestu za světlem pokroku, která se nemusí setkat s velkým pochopením u skalních i podskalních fandů. Krutý barbar naštěstí nezaváhal, připjal meč, osedlal koně a vydal se na sever za svým stříbrným větrem.
Ve stínu první řadovky Cruel barbarian jeví se dema se všemi svými nadějnými i beznadějnými pokusy jako pouhé ladění a instrumentální cvičiště, neboť první skutečné hudební klání na bojišti se odehrálo až na opusu ... sklízejte bouři! Úvodním výpadem je instrumentální intro „Kdo seje vítr...“ a evoluce v muzikálním myšlení se před námi družně otevírá. Klavírní motiv na sebe poznenáhlu nabaluje ostatní instrumenty, kytary se divoce valí, sólovka sténá jeden z nejkrásnějších partů, jaké jsem u Cruelů zažil.
Druhý úder je dnes již živoucí legendou – zdivočelý Jezdec s prefektně zasekávanými riffy a přímočaře vyřvávaným refrénem, který poprvé přemosťuje dobrá víla kapely Lída Finková. Decentní houslový part dává na vědomí, že si Barbaři chtějí pohrávat... „Pokušení“ pokračuje v riffovém šturmu, sekery jsou pěkně naprskané, Neckář předvádí, že se naučil se svým hlasem pracovat – takže nejen zpívá, ale „přihrává“ do toho i city. Poměrný kvapík bicích v refrénové pasáži už zdaleka nepřipomíná hevíkové třasáky, rytmika i kytary totiž perně řežou a nikam se neženou. Propracovanost nade vše! Kontr „Stínohra“ a podruhé housličky Petra Chvojky, spojené s vybrnkáváním... Sázka na přerývané kytarové stěny se vyplácí, přechody do akusticko – houslových partů hladké, precizní. Promyšlená gradace skladby k dynamickému leč přeci melancholickému refrénu vydává svědectví o pokročilých technikách komponování Marka Neckáře. Ten se už bez diskuse stává hlavním poznávacím znamením kapely, nejen jeho hlas, ale i charakteristické skladby... Chladný výpad „Střípky ledu“ zdobí nadoomovatělý nosník a deliricky pokroucené sólo. Podmračenost tohoto songu utváří nejen nabručené party seker, ale i převážně hlubší zabarvení Neckářova vokálu a neveselé akustické mezihry. Brilantní zářez na Bouřném dubu! Hit alba něžně pohladí zjizvenou duši pod číslem 6. Cello Pavla Ludvíka konejší jako „Náruč Matky Země“. Nádherný duet Marka Neckáře a Lídy Finkové, boluplný text a vzedmuté bouře citu je zbytečné popisovat. Jeden z vrcholů alba.
Po chvilce smutku je zase čas raziti na zteč – riffovačka „Lavondyss“ je zaprvé výtečnou metalovou kompozicí, zadruhé variací na excelentní Holdstockův román téhož jména. Zřejmě i ten největší snílek chápe, že Cruel Barbarian skoncoval s jednoduchostí a grošovými pochoutkami... Další divoký kytarový výkřik uvozuje jednu z největších klasik Bouře – zaručený koncertní řemdih „Pandemonium“. Navzdory poněkud „skočnější“ práci Paštykových bicích kytary setrvávají v podmračených záškubech. Neckářův text je regulérní básní a vize jedné z nejlépe otextovaných českých desek dostává pevné obrysy. Středověkým nádechem útočí devátý kousek – „Vykladač snů“ – píšťalička a melancholické brnkání kytar. Potměšilův textový příspěvek plný tmy, špíny a zrádného vemlouvání. Dialog sboru, Neckáře a Finkové vytváří dojem jakéhosi muzikálního divadla. O něm ta skladba je, hudba je náhle vlastně druhořadá. Nicméně závěrečná akustická pasáž s dusotem bicích a drnkáním španělek stojí za to. Další z důkazů odvahy a schopností Barbarů... Záludná změna barvy hlasu činí z Neckářova vokálu drásavý pařát v kousku „Zpověď“. Výkon páně frontmana dost vysoko ční nad ostatní obsah skladby, která není špatná, ale přece jí chybí něco výraznosti... Malé zakolísání se pokouší vyrovnat následná šleha „Až mě hvězdy ponesou“. Pěkným houslemi doplněným vyhrávkám ovšem trochu nestačí stereotyp přerývaných riffů, tak vypomáhá alespoň výtečná sólová pasáž. Závěrečná galantní úklonka Krutého Barbara nese název „Vynášení zimy“. Jméno vystihuje atmosféru dokonale, prim hraje akustika a křišťálové piano. Text – nádherný...
Tentokrát pánům připočtu na účet i dva nepostradatelné bonusy – klasiku Amerika a mou vůbec nejoblíbenější vypíječku U Karlova Týna. Pravda je, že se k celkové mračnosti Bouře nehodí, ale kdo by chtěl mít pořád tvář sklíčenou, což? Tak usednem, popijem červeného vína!!! Á, tak panstvo chce resumé? Nejlepší počin Cruel Barbarian. Nových Cruel Barbarian – těch Cruel Barbarian, kteří přestali uznávat škatulky a společně se sklízením bouře si utvořili svou vlastní cestičku...


Recenze alba „...sklízejte bouři!“
Zdroj: Fame Of Metal, internetový fanzin, autor Christoph, hodnocení 3,25 (Bouře) / 3,0 (Divadlo) jako v německé škole 1 – výborné, 6 - buřt

O české scéně toho u nás zpravidla mnoho nevíme. Cruel Barbarian na ní aktivně působí již poměrně dlouhou dobu, ovšem nepatří k velkým jménům. Já sám jsem byl na kluky upozorněn prostřednictvím slovenského tributu skupině Helloween a nechal jsem si od nich poslat 2 CD. Jak bych to celé zhodnotil? Nejprve jsem se domníval, že chlapci půjdou ve stopách Salamandry (tzn. Blind Guardian), ale po poslechu jsem musel konstatovat, že jejich muzika mi upomíná spíše na Mago de Oz ze Španělska, snad také díky exotickému zpěvu, který v češtině působí velmi zvláštně. Mnoho folkových pasáží se zde spojilo s jednoduchými metalovými riffy, které jsou jednou rychlejší, podruhé ohranější a celek je tak nějak monotóní. Přesto se s touto hudbou dá žít a množství písní je též optimální (10 a 14). Fanoušci exotiky si mohou tuto kapelu vychutnat…


Recenze alba „...sklízejte bouři!“
Zdroj: Spark (3/98), autor Luboš Martinec, demo měsíce

Jako by kolem mne provanul sám Čas. Tolik povědomé kytary, tolik známé údery bicích, ale hlavně ta nálada! Chuchvalce šedivé mlhy ustupují zmrzlým paprskům slunce a na cestě od západní hranice se pomalu zjevuje postava jezdce na koni. Pasáček, jenž nedaleko odtud pase stádo ovcí, zatím o jeho přítomnosti neví. Až ale spatří jeho černající se obrysy proti dopolednímu slunci, určitě bude překvapen jeho sílou a charismatem. Tomu jezdci se totiž kdysi říkávalo heavy metal. Plnými hrstmi brali Cruel Barbarian (ba i ke speed metalovým pytlíkům sáhli) z učebnice klasiků a vyplatilo se. Vznikla tak nahrávka, která v mnohém převyšuje leccos, co se dnes tak urputně vyhrává. Od úvodní instrumentálky "Kdo seje vítr..." se začíná rozvíjet jednolitý, pevný a neuvěřitelně hravý a barevný příběh, jenž přesto, že na několika místech graduje ("Jezdec", "Náruč Matky Země", "Pandemonium"), se po celou dobu drží nastavené laťky a směrem ke klišovitostem neklesne ani o píď. Finálního obrazu pak tahle sbírka dosahuje s účastí hostů obstarávajících nástroje jako housle či píšťala, a především se zpěvem rovněž hostující Lídy Finkové, jenž tomuto dílu s modrou krví dodává zlatou korunku. Když bohově stvořili heavy metal, určitě věděli, proč to dělají.


Recenze alba „...sklízejte bouři!“
Zdroj: Rock&Pop (2/98), autor Petr Korál, 3 body z 5 možných

Další elpíčko na MC - tohle však údajně existuje v omezeném nákladu i jako CD ... Cruel Barbarian se neohlížejí na žádné módní trendy a sympaticky se drží svojí víry uhlířské, kterou je tradiční heavy/speed metal, byť vyšňořený v sem tam neobvyklém zvukovém kroji (na nahrávce vedle zkušené zpěvačky Lídy Finkové hostují také klavírista, cellista a stejně jako na straších snímcích CB i houslista). Soubor představuje v domácích intencích žánru jednoznačný nadprůměr, což se týká i slušně zpracovaných, byť tématicky dost klišovitých textů.


Recenze alba „...sklízejte bouři!“
Zdroj: Big Beng! (2/98), autor Bohouš Němec, 5 bodů ze 7 možných

Novinka v podání pražské čtveřice je v podstatě kazetový debut. Sestava se oproti poslednímu snímku lehce pozměnila, ale typický sound zůstal zachován. Přes padesát minut trvající materiál dál pokračuje v rozvíjení ducha hard & heavy rocku a za pomoci sedmi hostů muzikanti poskočili opět o kousek dál. V celkové propracovanosti aranží a skloubení rocku jako takového s netradičními nástroji, např. píšťalou, houslemi, cellem, klavírem atd. Po úvodní introdukci Kdo seje vítr ... přichází velmi rychlí otevírák Jezdec. Postupně získává nahrávka na barevnosti zařazením hostujících nástrojů včetně občasného přizvukování zpěvačky Lídy Finkové. Rozepisovat se o jednotlivých písních by zabralo celou Demonstraci, ale nemohu vynechat Ameriku z filmových Básníků a závěrečný úlet U Karlova Týna, což je něco na způsob "hitovky" Hajný je lesa pán z minulého speedmetalově orientovanějšího demosnímku. Velmi slibné, ale trošku moc dlouhé.


Recenze alba „...sklízejte bouři!“
Zdroj: Metal Breath°zine (1/98), autor Petr Lasík, 4,5 bodu z 5 možných

Cruel Barbarian je kapelou, která má asi své nejvěrnější fanoušky ze všech českých skupin. Vždy jejich nový demáč je netrpělivě očekáván s velkým napětím, co nového přinese. Melodický Cruel Barbarian je totiž často srovnáván s německými Blind Guardian. Alespoň byl, protože nový materiál "...sklízejte bouři!" je hodně osobitý a je to trochu odklon od dosavadní tvorby. Díky velkým ambicím Cruelu totiž tenhle materiál vznikl původně jako deska, ale nakonec vyšel "pouze" na originálních kazetách a několik kusů též na vypáleném CD. Díky tomu je skutečně zvuk vynikající (studio Hostivař) a je ihned znát, že si s ním kapela setsakra pohrála. Kazeta obsahuje celkem čtrnáct skladeb a byť jsou všechny skladby hodně melodické a chytlavé, tvoří jakýsi jednolitý celek a vytrácí se jaksi dosavadního tvůrčí potence. Můžeme mít totiž pocit, že se skupina začíná sama vykrádat. Ale abychom nahrávku naprosto neshodili. Je to to nejlepší, co Cruel Barbarian za svou kariéru vytořili - ať už hudebně, zvukově či instrumentálně (navíc si pozvali spoustu hostů - mimo jiné také zpěvačku Lídu Finkovou, starého známého Petra Chvojku na housle, Pavla Ludvíka na housle a jiné ...). Je opravdu velká škoda, že se toho neujala nějaká menší undergroundová firmička! Ostatně Cruel Barbarian si album už zcela zaslouží. Neopomněli samozřejmě na cover verzi z nějakého známého českého filmu, jako tomu je již zvykem, tentokrát to je "Amerika" z Básníků (určitě víte o co jde) a je zde samozřejmě několik skvostů - např. "Náruč Matky Země", skycladovská "Až mě hvězdy ponesou", "Pandemonium", "Lavondyss", "U Karlova Týna" či "Vykladač snů". Každopádně, pokud vlastníte nějaké starší kousky od Cruel Barbarian, tuto nahrávku prostě musíte mít. Cruel jsou asi jediní zástupci českého speed metalu, kteří stále žijí a mají se čile k světu a je jen dobře, že si jedou stále to svoje a neohlížejí se na momentální módní trendy.


Recenze alba „...sklízejte bouři!“
Zdroj: Metal Hammer (12/97), autor Ladislav Jusko, 3 body z 5 možných

Cruel Barbarians hrajú niečo ako heavy metal, který koncom 80. a začiatkom 90. rokov v Čechách reprezentovali kapely ako Citron, Titanic, Kreyson a ochutili to hŕstkou thrash metalových riffov á la Bay Area. Isto, prirovnávať kapelu k inej je vždy záležitosť ošemetná, ale intonácie spevu v jazyku českom o to priam volá. Ale trošička k tomu dopomáha aj celkový výraz, který je tak trocha jemne nadnesený niekde k rozprávkovému svetu, kde víťazí dobro a zlo ostáva porazené. Celkom ľahko je to badať z textov, ktorým je ľahko rozumieť a ani s porozumením významu si starosti nenarobíte. Nájdu sa aj prvky, které k slovu v metalovej hudbe ešte vždy len prichádzajú: husle, violončelo, ženský spev a klavír. Sú vkomponované do hudby s lahkosťou a je z nich cítiť zavše určitú atmosférotvornosť. Znalcom českých pomerov sice nie som, ale skladba Amerika by si so svojím popevkovým refrénom svoje teplé miesto na "vesnickej" tancovačke našla určite. Nebyť tohto trapasu a mužského spevu, ktorý mi nesedí, nemal by som k dielu väčšie námietky.


Recenze alba „...sklízejte bouři!“
Zdroj: Whiplash (1/99), autor Ladislav Oliva, bez hodnocení

Cruel Barbarian bilancují svou tvorbu hned na dvou kompaktech a tím pádem nabízejí posluchačstvu koňskou dávku v podstatě klasického heavy metalu, ovšem spíše osobitějšího, než takového, co kopíruje dnes již poněkud archaickou N.W.O.B.H.M. Tvorba skupiny na disku "...sklízejte bouři!" (zhruba 2 roky starý materiál) je poznamenána celou armádou hostujících hudebníků, kteří klavírem, houslemi, píšťalou a dalšími v rocku méně obvyklými nástroji navazují obdobnou atmosféru, jaká sálá třeba z hudby thrasherů Asmodeus. Na rozdíl od nich jsou však Cruel Barbarian přece jen měkčí a uvolněnější. Desku charakterizuje taktéž zcela průměrný zpěvák, schopná instrumentace, různorodá tempa a tu a tam i silný melodický refrén, který z písní "Pokušení", "Stínohra", "Pandemonium" či "Až mě hvězdy ponesou" dělá nejzdařilejší položky alba. Bonbónky na závěr jsou písně "Amerika" z filmu "Jak svět přichází o básníky" a starogermánská lidová "U Karlova Týna". Druhý disk "Divadlo bolesti" byl nahrán již před 4 lety a představuje ucelený příběh stmelený čtveřicí vypravěčsko-instrumentálních vstupů. Po hudební stránce se jedná, ve srovnání s pozdější tvorbou, o trochu speedovější záležitost, ale ani tady nechybějí již zmíněné rockově netradiční nástroje, jež asi nejfunkčněji oživují song "Noční rejdy". Z těch dalších k tomu povedenějšímu náleží ještě "Pavoučí království" a titulní "Divadlo bolesti". Úplný závěr dvojalba tvoří vedle dvojice nejstarších, nejdelších a do jisté míry i nejčlenitějších kompozic "Fantazie" a "Poutník" také mimořádně chytlavý a nesmrtelný megahit "Hajný je lesa pán" z kultovního dětského filmu "Ať žijí duchové".


Recenze alba „...sklízejte bouři!“
Zdroj: Rock & Pop (11/98), autor Petr Korál, 6 z 10 možných

Pražská formace Cruel Barbarian si vlastním nákladem vydala rok staré kazetové album ...sklízejte bouři! konečně i v CD podobě. Recenzi jste mohli najít v letošním druhém čísle R&P v rubrice Korálky. Nechci opakovat už jednou vyřčené, pročež jen jednou větou: ... sklízejte bouři!, potažmo produkce CB vůbec je důkazem věrnosti víceméně tradičnímu metalu a vzdor používání některých dobře známých klišé se jedná o jeden z nejzdařilejších a nejupřímnějších domácích heavy-výtvorů posledních let už jen proto, že si soubor neplete pojem heavy metal s obligátním upatlaným takybigbítem řady tancovačkových sdružení. Ovšem pozor: album obsahuje navíc druhé, bonusové cédéčko se starším repertoárem kapely. Konkrétně s kompletním materiálem demokazety Divadlo bolesti (1995) a dvěma skladbami už z roku 1994. Tento druhý disk jasně odhaluje, že i CB se určitým způsobem vyvíjejí - v minulosti hráli poněkud razantněji, dalo by se říci speedmetalově (však se o nich ne zcela bezdůvodně mluvilo jako o českých Blind Guardian) a celkově možná i o něco komplikovaněji, zatímco dnes staví do popředí základní riff a nosnou melodii skladeb. Dřívější přístup byl však autorovi rezence přece jen o chlup sympatičtější. A ještě dvě poznámky: na obou nahrávkách projev kapely nadmíru efektivním způsobem dotváří řada hostí (housle, klavír, klarinet, cello... a na "Bouři" se výrazně podepsala i známá zpěvačka Lída Finková) a na obou najdete vcelku zábavné předělávky - Ameriku z komedie Jak svět přichází o básníky, respektive vtipné a náramně energické provedení popěvku Hajný je lesa pán z filmu Ať žijí duchové. V této tradici hodlají CB pokračovat i nadále.


Recenze alba „...sklízejte bouři!“
Zdroj: Big Beng! (36/98), autor Bohouš Němec, 5 ze 7 možných

Nebylo tohle nedávno v Demonstraci? Ale ano, hned ve druhém čísle z letošního roku, jenže tento materiál má nyní formát dvojCD! Jelikož je situace v tomto státě taková, že alba vydávají jen zavedená jména nebo jasně prodejné druhy "antihudby", kapela si počin vydala sama. Vedle demosnímku ...sklízejte bouři! na něm nalezneme ještě starší snímek Divadlo bolesti a tři bonusy. Hajný je lesa pán je samozřejmě "evergreen", který se na koncertech líbí. Fantazie a Poutník patří k nejstarším skladbám v repertoáru Pražáků, kteří v podstatě hrají heavy metal, ovšem v netradiční formě. Není to ani klasický model Iron Maiden, Judas Priest nebo Manowar, ani nový, jenž právě prožívá konjunkturu. Cruel Barbarian sázejí spíše na divadelní nebo muzikálový rock. Nebojí se do hudby začlenit i netradiční nástroje jako jsou klavír, píšťala, cello a housle. Také výrazně pracují se sbory, dvoj i trojhlasy, ženským zpěvem a už vůbec se nebojí vyložit city na stůl a přijít s baladou, protkanou akustickou kytarou. Na druhé straně umějí řádně přiložit pod kotel rychlými, sekanými riffy. Nejvíce se však pohybují ve středních tempech, kde vynikají promyšlené aranže (skladby byly znovu zmasterovány a vyčištěny). Právě střídáním těchto poloh dosahují určité osobitosti, a proto zde nejvíce vyniká ta divadelní muzikálnost. Starší snímek je rychlejší a tvrdší. Kapela tehdy ještě koketovala se speed metalem. Novinka již tolik nespěchá, ale je barevnější a náladovější. Cruel Barbarian jsou zkrátka sví a hrají to, co mají rádi. Osobně je vidím jako rockový příslib budoucnosti. Muzikantsky i skladatelsky na to rozhodně mají.







Created in 0.4089 s.