atomik
cruel shop

Jméno:

Heslo:

login

Nová registrace


košík
Košík (0)



Online:

Hosté: 4





RECENZE EKVILIBRIA:


recenze „Ekvilibrium“
Zdroj: Abyss - internetový metalový magazín, autor Ladislav Oliva, 70% (ze 100% možných)

Spojením kapel Cruel Barbarian a Guernica vznikl CRUEL, jež se po letech dopracoval k přesvědčivému debutu, jehož jasně největší předností je značný stylový a výrazový rozptyl. Na heavyrockových, přesto však poměrně progresivních základech se tu vznáší výrazná vokální melodika, z jedné straně útočí folková křehkost a rozličné španělské, arabské či kdovíjaké jiné rytmy, z druhé pak místy až thrashově razantní kytary.
Velmi členité kompozice se jeví jako dostatečný prostor pro uplatnění instrumentální dovednosti a drobnější hostující výpomoc smyčců či zpěvaček, mezi nimiž nechybí zřetelně nedoceněná Pavla Forest nebo někdejší pophvězdička Lída Finková. Právě i ony se podílely na asi vůbec nejsilnější písni "Nokturno", jejíž melodicky úchvatný refrén náleží k největším vrcholům nahrávky a nutí k častému opakování. Připočtením vkusně poetických textů je dokonán dosti příznivý pocit a buzeno očekávání věcí příštích.


recenze „Ekvilibrium“
Zdroj: Pařát - rock metalový magazín, autor Petr "Herdron" Říha, bez hodnocení

Netuším z jakého důvodu CRUEL takto pojmenovali svůj debut, ale pokud si neskromně přisazují hudební ekvilibrium, mohou si gratulovat. Dávno jsou pryč časy nevýrazných heavymetalových CRUEL BARBARIAN, současný hlavní tvůrčí tandem Neckář/Bauer, jak se zdá, chytil ten správný dech a veličině „Ekvilibrium“ vtiskl tolik potřebnou progresivní notu. Že tu a tam (zejména thrashové polohy) zaslechnete ARAKAIN nebo ASMODEUS, nad tím se dá přimhouřit oko, důležité je zjištění, že deska přes všechny keltské vlivy a hlasy Orientu nabízí jedenáct skladeb, které by se typově daly rozložit do několika částí, to ani nemluvě o částech konkrétních skladeb, kde se to hemží tolika pestrými motivy, se kterými by si někteří vystačili na deset let dopředu. Ale kam to celé zařadit? Progresivní metal je na nahrávku typu „Ekvilibria“ těsný, příliš těsný. Tak snad thrash nebo folk, jímž je deska prolezlá? Nejspíš z každého trochu, přiznám se, že sám mám z toho v hlavě mumraj, i když rockové základy budou v zemi držet tuhým kořínkem.
Neckářovy texty slouží jako důrazný argument pro všechny, kdo by snad stále nechtěli přijmout jejich důležitost. Naproti tomu si také pan klávesista prostor s Bauerem rozdělili přirozeně rovnoměrně a pozvali si celou řadu hostů, z nichž vyčnívá hned pět ženských (dívčích) hlasů.
Ač se CRUEL zdají navýsost vyhraní, připadne mi, že se neustále hledají. Uznávám, že tato myšlenka může být zavádějící, ne-li ve skutečnosti vrácena zcela opačným směrem, neboť deska prokazuje vysoké stádium tvůrčích schopností umět si s tóny (hudbou) hrát, čímž vznikají skladby plné nepředvídatelných momentů a předělů. Po sedmi letech od dopití „Vína z temných hroznů“ je vidět, že za „Ekvilibrium“ stojí kus poctivé a titěrné práce.


recenze „Ekvilibrium“
Zdroj: Rock Planet - slovenský rockový magazín, autor Martin "Klypso" Lipták, hodnocení 8,5 (z 10 max. možných)

Promočlánok Cruel charakterizuje ako stredočeskú progresívne ladenú kapelu so španielskym temperamentom, melodikou Ďalekého východu a keltskými koreňmi. To, čo sa skrýva pod povrchom, však ponúka oveĺa viac ako len lákavé štýlové vymedzenie. Skupina talentovaných hudobníkov okolo osoby Marka Neckářa vdýchla komplikovaným hudobným konštrukciám charakteristickú umeleckú vášeň a počuteľnú radosť z hry. Tá sa na jazykovo spriazneného poslucháča prenáša aj vďaka inteligentne poetickým textom v materčine našich severozápadných susedov. Krásu slova však necítiť len z úst všetkých troch mužských vokalistov či hosťujúcich ženských speváčok. Pestrosť nástrojov a nápadov, ktorou nový album od Cruel disponuje, je úžasná. Okrem klasickej a dobre technicky zvládnutej elektrickej gitary a basy hrajú dominantnú úlohu španielka i klávesy. Tempo množstva skladieb určuje hra na klasický bubon miesto bicích, balzamom na uši sú husle, zaujímavým experimentom náznaky minimalistickej elektroniky vo „Vis Maior“, „Syberií“ či „Shah Mat“. Mozaiku vkusne dopĺňajú nenápadné perkusie. Variabilita vyjadrovacích prostriedkov obohacuje nahrávku rovnako ako časté zmeny tempa a nálady. Cruel sa aj pomocou nich rozhodli pokoriť zaužívané klišé o tom, že česká (a slovenská) metalová scéna nemôže maś privysoké kvalitatívne ambície. Musím priznať, že „Ekvilibrium“ je to najlepšie, čo som z produkcie kapiel pochádzajúcich z tunajších končín počul.


recenze „Ekvilibrium“
Zdroj: Hardrocker - rock metalový magazín, autor Martin Hollandr, hodnocení 8 (z 10 max. možných)

No, musím říct, že při poslechu této desky jsem byl docela vyveden z míry. Progresivní hudbu jsem nijak pozorně neposlouchal a ani nevyhledával, a tak mě to z mého thrash a heavy metalového stereotypu celkem rozhodilo. Něco málo přes 50 minut silně progresivního lektvaru je pro milovníky tohoto stylu opravdovou lahůdkou. Skupina CRUEL opustila svého barbara jak v názvu, tak i ve své tvorbě. Chlapci se spíš zaměřili na větší progresivitu a experimentování. Album má celkově hutný a čitelný zvuk, a když už hovořím o zvukové stránce, je mou povinností vyzdvihnout zvuk kytarového mága, pana Bauera - toho se opravdu nemohu nabažit! Spolu s rytmickou dvojicí Ebel - Švec vytváří zvuk skutečně velice hutný. Je to jasné - CRUEL je složen z opravdu vynikajících hudebníků. A své hudební umění předvádí v každé skladbě. Hutné riffy, promyšlené do posledních detailů, a náhlé změny rytmů jsou na denním pořádku. Bohužel si u této desky nezazpívám. Je to pro mě zkrátka těžko zapamatovatelná hudba. Tím ovšem nemám na mysli, že postrádá smysl. CRUEL totiž i přes silnou progresivitu udržel ve svých písních spojitost sloka-refrén. Marek Neckář dokázal najít i v tak složité hudbě celkem slušné melodické linky a svou zpěvnou roli zvládl obstojně. Hned v úvodní skladbě „Gambit (J´Adoube/Dotýkám se, rovnám)“ předvedl spolu s příjemným Bauerovým chraplákem a mohutnými sbory dobře odvedenou práci. Pro milovníky power metalu se tu najdou skladby jako „Vis Maior“ či „Maroko II“, které jsou nakopnuté opravdu silnými riffy. Mým favoritem se ovšem stala skadba „Matador“, okořeněná tím pravým španělským rytmem. V pozadí hrané akustické kytary s typickými španělskými melodickými postupy a občasné housle tomu dodávají ten pravý, nefalšovaný španělský sound. Zmíněnou inspiraci ve španělské hudbě pánové občas vtěsnali do více skladeb, což bych jim za zlé určitě neměl, ba naopak, albu to dodává líbivou atmosféru. Skupina si pozvala, jak již tomu tak u nich bývá, poměrně dost hostů - skvěle odzpívaná „Nokturno“ Pavlou Forest a Lídou Štětinovou vás učaruje svým dokonalým melodickým refrénem. Celá skladba je doprovázena klavírem a houslemi. Stává se tak příjemným doplňkem celé desky podobně jako lehce depresivní „Lament“. CRUEL se po své sedmileté pauze předvedl v dobrém světle. Jejich heavy metalová minulost je skutečně minulostí, a nabízejí nám tak skutečně vyzrálý prog/power metal promyšlený do detailů. CRUEL jsou pro mě příjemnou změnou a těším se na jejich další tvorbu.


recenze „Ekvilibrium“
Zdroj: Kolínský deník, autor Zdeněk Hejduk, bez hodnocení

V polovině února v téměř vyprodaném pražském klubu rock Café pokřtila svoji novou desku pojmenovanou Ekvilibrium českobrodská kapela Cruel. Jejich muzikantské lídry Marka Neckáře a Pavla Bauera si rockoví fanoušci pamatují z českobrodské kapely Cruel Barbarian a kolínské Guernicy. Po několika personálních peripetiích je v současnosti doplňuje bubeník Robert Ebel a se zvláštní basovou kytarou budí pozornost Jan Švec.
Přestože je Cruel zaškatulkovaný v kolonce metalová kapela, deska Ekvilibrium není metalová v tom, jak si ji většina z fanoušků představuje. Na první poslech připomíná nejvíce soundrack z filmu – písně střídají tempa i nálady, téměř každou uvozují nějaké zvuky včetně dětského pláče, kromě klasických rockových nástrojů tu zní i viola, violoncello, klavír a housle, oba mužské hlasy doplňují další dva ženské.
Jak už bylo řečeno, Cruel natočil povedenou desku, jejíž všechny hudební odbočky, textové obraty a nálady nelze odhalit na první poslech. Otevírá ji nejdelší skladba celého CD nazvaná Gambit (J’adoube/Dotýkám se, rovnám), která přesně navodí náladu celé desky – zní v ní dětský hlas, piáno, violoncello, ale zároveň ji ženou dopředu metalové bicí a kytarami, tempem a refrénem trochu připomíná teplické Už jsme doma. V úvodu druhé skladby Matador (26.4.1937) prosviští vítr, aby prvotní hardrockový rytmus najednou vystřídala španělská kytara. V závěru zazní z rádia jméno španělského vybombardovaného města Guernicy, které dalo jméno jak předchozímu projektu kytaristy Bauera, tak jednomu z nejdražších obrazů na světě od Pabla Picassa, tak i skrytému názvu písně – dobrý fór. Píseň Maroko I (Bída miluje společnost) otevírá naopak kytara orientální, stejně jako zvuk činelů jak z pohádky Tisíce a jedné noci, Maroko II (Doba jedovatých myšlenek) už se řítí metalově vpřed, ale nebyl by to Cruel, aby splašenou jízdu najednou nezastavil nečekaným stop timem a zpěvem nepřipomněl brněnský Progres 2 v nejlepších časech. Autorská výpověď Neckáře Lament začíná šansonovým piánem a dětským pláčem, přidají se obě hostující zpěvačky a člověku naskakují filmové obrazy, aby píseň bez pauzy přešla do další pojmenované Nokturno, která ženským zpěvem a vzájemně si odpovídajícími mužskými hlasy zní jak z nějaké rockové opery či muzikálu. Malá rošáda je fantaskní hříčkou se synthetizátorem, Vis Maior se opět vrací do metalovějších vod, stejně jako následující Syberia, větrem a jazykem připomínající opravdu Sibiř, chytlavým zpěvem a kytarou má pak hitové ambice, Shah Mat (Koncovka sedmi na osm) se vrací k bigbítově písničkářským kořenům, coby bonus pak desku uzavírá svižná Svízel přítula.


recenze „Ekvilibrium“
Zdroj: Spark - rockový magazín, autor David Havlena, hodnocení 4/výborné/ (z 6 max. možných)

Při první ochutnávce (vzhledem k nové formaci) debutující středočeské party CRUEL jsem u alba „Ekvilibrium“ měl problém se zařazením kapely do nejbližší škatulky. Jejich tvorba totiž mísí různé hudební motivy od Dálného východu, přes španělskou exotiku po jasné keltské kořeny. Do toho patřičně otáčí až strojově přesnou progresivní klikou, a i když strojek vrkotá poměrně uchopitelně, co skladba, to pídivá myšlenka, cože to vlastně poslouchám. Folkový závoj umocňují slušným instrumentálním výčtem, kdy dojde na housle, violu, cello, klavír, djembe a další zvukové vychytávky. Na druhé straně dokáží hustě zatáhnout oponu hutnými riffy a nekompromisní variací bicích výpadů. Takové momenty podpoří drsnou pěveckou pilou, aby se pak vrchol skladeb rozvinul do sborových refrénů, kde se melodikou nešetří. Je pozoruhodné, že navzdory komplikované struktuře skladeb jsou písně ve výsledku dobře uchopitelné a řada popěvků již napoprvé uvízne v hlavě, což považuji u progresivní kapely za velké a důležité plus. Samosebou napomáhá česká mluva, ale lze diskutovat, zda rodný jazyk je přínosem, nebo handicapem. Se zkušenostmi z předchozích působišť ale nakládají velmi umně a svůj osobitý styl dotahují téměř k dokonalosti. Do skladeb se podařilo vtáhnout i jisté melancholično, co dokresluje záměrně zmatené pocity a nabízí tak porci netradičních emocí. S náladami se vůbec pracuje variabilně. Chvilku je to hysterická a uřvaná děvka, jindy zase uplakané děcko, snad až ztracený sirotek. Pro kapelu je velkým plus jejich instrumentální přednes, kde se těžko hledají výhrady, a vzdalují se tak syndromu dezorientovaného plaváčka. Každá nota sedí jak přesný šev šicího stroje, a mám-li být upřímný, několikrát jsem si vybavil synonymum progresivního rocku Amíků z New Yorku THE THREE (také označované jako 3). Tím skláním CRUEL poklonu, protože ve výsledku dosahují na mety, které by klidně mohly mít charakter zahraničních ambicí. Dnes se totiž venku hraje s velkou popularitou obdobně. „Ekvilibrium“ však není žádná dávačka napoprvé. Desce musíte dát čas a prokousat se všemi finesami, které si pro vás CRUEL na své premiéře nachystali.
HODNOCENÍ REDAKCE: Karel Balčirák 4; Cyklo 4; Vláďa Třískala 3; Bob Zelenka 3; Jan Kozák 4,5; Martin Čermák 4; Michal Jakubík 6; David Havlena 4; Zlatina Jeřábková 3,5 = 36 bodů, průměr 4 a 36. místo v tabulce nahrávek


recenze „Ekvilibrium“
Zdroj: Metalnation - metal webzine, autor Arthur "ACL" Lattenberg, hodnocení 9 (z 10 max. možných)

CRUEL - středočeská progresivně metalová skupina se španělským temperamentem, dálněvýchodní melodikou a keltskými kořeny. Tak takle se kapela představuje na svých stránkách. Asi lépe bych to vystihnout nedokázal. A jelikož je toto má oblíbená kapela, dovolím si spíše než klasickou recenzi nového alba, malý profil.
Kdysi, na přesnější datování si určitě nevzpomenu, jsem narazil na skladbu Hajný je lesa pán. Ta ve mně vzbudila zvědavost, jelikož film Ať žijí duchově, ze kterého písnička pochází, mám rád a líbí se mi i podobné hudební předělávky. Tudíž jsem začal pečlivě pátrat a má snaha došla odměny, když jsem vypátral oficiální stránky kapely. Z jejich internetového obchodu jsem získal kompletní tvorbu na CD (řekněte sami, CD za stovku, no nekupte to :O). Touto cestou jsem měl doma nejen další předělávku z již zmiňovaného filmu, ale i pořádnou porci kvalitní české metalové muziky. Kapela má za sebou čtyři demosnímky vydané v rozmezí let 1992-95. Hezké pro fanoušky je, že tyto dema nezanikly v hlubinách času, ale CRUEL BARBARIAN je znovu vydaly v remastrovaných podobách na CéDečkách Divadlo bolesti a Ve skleněných hodinách. V roce 1998 vydali první řadové album Sklízejte bouři. Opravdu velice povedený debut. Skladby jako Jezdec nebo U Karlova Týna mě dostaly. Mimo to nahrávka má i velmi dobrý zvuk. Druhé CD Víno z temných hroznů z roku 2001 je příkladným krokem vpřed. Když na debutu kapely si vybírám jednotlivé písničky, tohle album beru jako jednolitý celek. A opět zaujme kvalitní a hutný zvuk. Úžasná metalová jízda od začátku až do konce. A závěr? V naší ruině straší. Hádejte kde byste originál slyšeli :O) Zřejmě bych měl připomenout i účast kapely na tributních albech skupin HELLOWEEN (1999) a BLIND GUARDIAN (2003).
No ale to už tu máme současnost a třetí řadovku Ekvilibrum. Na tuhle desku jsem čekal trochu z obavami. Moje oblíbená kapela CRUEL BARBARIAN se totiž v roce 2002 spojila s kapelou GUERNICA a vzniklo hudební těleso CRUEL. Kdysi jsem si totiž poslechl empétrojky jenž byli na stažení ze stránek kapely a GUERNICA nebyl zrovna můj šálek čaje. Tudíž strach ze vzniklého svazku byl, alespoň u mě, oprávněný. Ale všechny chmury jsou ty tam. Novinka je opravdu důstojný nástupce stylu obou kapel. I když hudební odkaz GUERNIKY je tu cítit asi víc. První skladba Gambit je opravdu zážitek. Úžasný otvírák. Nářez, místy proložený až skoro black metalovými pasážemi. Takhle vypadat celá deska, tak jsem na vrcholu blaha. K pokračování alba se již stoprocentně vztahuje úvodní pasáž o španělském temperamentu s dálněvýchodní melodikou. Nebýt česky nazpívaných textů, mohlo by se zdát že posloucháte opravdu nějakou kapelu z Iberského poloostrova. Iberiaprogressive metal, asi takhle bych tento styl nazval. V každém případě je z nahrávky znát, že autoři hudby a textů si nasadili oravdu vysokou laťku kvality a umu. Rozhodně to není hudba na jediný poslech. Abyste do ní pronikly musíte si ji pustit několikrát a opravdu poctivě poslouchat. Jen tak totiž opravdu vniknete do tajů této muziky. Melodické tvrdé pasáže doplňované vybrnkáváním na španělky střídají kytarová sóla perfektních kytaristů Marka Neckáře a Pavla Bauera, výsledný sound tvrdí Jan Švec na baskytaru a úderné bicí má na svědomí Robert Ebel. Se svou troškou do mlýna přišla i zpěvačka Lída Finková, kterou si kapela na desku přizvala jako hosta. Velice příjemně zpestřuje vokální linky v několika skladbách.


recenze „Ekvilibrium“
Zdroj: on-line verze magazínu Rockshock, autor Petr Korál, hodnocení 4 (z 5 max. možných)

Nezaměňujte, prosím, Cruel s již šest let neexistujícími Cruel Barbarian. Existuje tam sice jistá personální návaznost v osobě zpěváka, kytaristy a zde i klávesového hráče Marka Neckáře, přesto se Cruel hudebně nachází poněkud jinde. A mám takový pocit, že podstatný vliv na to má druhá hlavní osobnost Cruelu, kytarista a druhý zpěvák Pavel Bauer, před lety působící v nedoceněném tělese Guernica.
Ale abych nechodil kolem horké kaše a vyjádřil se konkrétněji: muzika Cruelu je oproti Cruel Barbarian i Guernice nepoměrně členitější, rafinovanější a po všech stránkách náročnější. Muzikanti na nahrávce – i naživo, jak jsem se přesvědčil při křtu tohoto CD v pražském klubu Rock Café – předvádějí vpravdě parádní výkony (zejména lahůdkovými bubenickými kousky Roberta Ebela jsem byl naprosto unešen) a nezřídka zabloudí do progmetalového hájemství, ba dokonce i na nefalšované technothrashové orgie dojde, přesto se nemusíte v nejmenším obávat nějaké nudy a instrumentální onanie. Jde sice o muziku takříkajíc pro fajnšmekry (je obtížné v tomto směru vyzdvihnout konkrétní skladby, ale pokud bych k tomu byl nucen, uvedl bych minimálně rozsáhlou dvoudílnou kompozici Maroko), přesto má pořád žádoucí power/speedmetalovou energii a poměrně neobvyklé, leč výrazné melodické motivy – a to je přesně to, čím se kdysi mohli pyšnit Cruel Barbarian a potažmo i Guernica.
K přemýšlení nutící texty (album lze považovat za svým způsobem koncepční útvar, neboť jednotlivé písně tvoří jakýsi sice velice volný, ale přesto příběh) i účast zajímavých hostí v čele s excelentními zpěvačkami Pavlou Forest a Lindou Finkovou tak tvoří už jen příslovečné peckové ovoce na mimořádně chutném a výživném dortu, který oficiální prvotina Cruelu představuje. Tahle deska na chvíli odvrátila můj čím dál silnější pocit krize, respektive logické vyčerpanosti, do níž se česká (a vlastně nejen česká) metalová scéna v posledních letech dostala...


recenze „Ekvilibrium“
Zdroj: Payo zine - metal webzine, autor Pavel "Payo" Merkl, hodnocení 7 (z 10 max. možných)

Po třech letech, kdy jsem s kapelou dělal rozhovor na základě dvou tehdy nových skladeb „Shah Mat“ a „Svízel Přítula“ (na desce umístěny jako bonusové skladby), vychází debutová deska „Ekvilibrium“ (chcete-li, tak celkově nahrávka pátá, počítáme-li výtvory kapely dříve působící pod názvem CRUEL BARBARIAN). Současná tvář CRUEL je dosti vzdálena původní tvorbě. Její hybnou silou je progresivně laděná struktura skladeb. Kytarové skotačení je dosti nápadité, graduje, umí pěkně posluchače zakousnout svou melodikou a překvapivými momenty. K tomu časté využití akustických kytar, klavíru… mnohdy vše zaranžované do východního orientálního nádechu. Rytmika též nestojí na místě a intenzivně napomáhá celkovému nadupanému soundu, který nemá lichých míst. Na to, že je deska vyrobena téměř podomácku, má opravdu výborný zvuk, kluci si s aranžema pohráli opravdu precizně! Jedinou paralelu s tvorbou doby minulé spatřuji ve zpěvu, který i po změnách, které skupina prošla, inklinuje k jakési pohádkovo-zpívánkové formě, tedy jakési muzikálové podobě (teď nemám na mysli hostující Lídu Finkovou, která tuto paralelu přímo přitahuje). Odmyslím-li si zpěv a vnímám jen hudbu samotnou, jde na tuzemské poměry o nevšední zážitek. Se zpěvem už je mé poslechové libido posunuté níže. Neříkám, že je zpěv špatný, jen mi nesedí ta jeho forma, zabarvení, frázování (ať u Marka Neckáře, nebo občas zpívajícího Pavla Bauera, i když u něj je můj pocit o krapítek lepší). Uměl bych si představit trošku jiným směrem hozený výraz. Pak by byl úplný přerod z CRUEL BARBARIAN dokonán. Po textové stránce nemám co vytknout, zrovna tak nemám výhrad k tiskové složce cédéčka.


recenze „Ekvilibrium“
Zdroj: Rockmag - rockový portál, autor Jan Stanislav, bez hodnocení

V jejím jádru dominuje léty osvědčená hráčská zkušenost, přesto se jedná o čerstvý debut. Dokáže brilantním způsobem využít pestrobarevné škály nápadů a hudebních experimentů jdoucích daleko za mnohé žánry, přesto v sobě tu a tam nezapře ryze metalové kořeny. O kom je řeč? Přeci o skupině Cruel a jejím aktuálním počinu Ekvilibrium.
Marek Neckář, zpěvák, textař, klávesista, kytarista a řekněme taktéž jedna z vůdčích osobností formace Cruel, v jednom nedávném rozhovoru jednoznačně potvrdil současný příklon k techničtější muzice a cílevědomé směřování kapely k modernímu pojetí hudby.
Toto tvrzení budiž výstižnou odpovědí na otázky okolo diskutovaných návazností na výtvory Markovy předchozí kapely Cruel Barbarian či Guernicy, uskupení okolo kytarového hračičky, vokalisty a dalšího klíčového článku v podobě Pavla Bauera. Ryze sympatická vize pro mne osobně znamená mimo jiné jakousi pisatelskou berličku, neboť nepopírám, že tvorbu výše zmíněných interpretů dosti důkladně zmapovanou nemám.
K debutnímu Ekvilibriu „nováčků“ Cruel tak mohu přistupovat bez zbytečného slzení a vzdychání po starých nenavratitelných časech, mám možnost desku hodnotit z hlediska současných parametrů metalové hudby, u níž se už dnes snad jenom nezlomní matadoři pokorně skloní nad tři sta čtyřicátou osmou variantou na téma nářez, kůže a dalšími již dávno prachem zanesenými libůstkami.
Jak snadno vyplyne z úvodu, Cruel rozhodně nejsou příkladem nespočetného množství tuzemských uskupení svorně pochodujících ve stylu „hurá, okopírujme naše dětské idoly a mějme se fajn“, nýbrž usilují se zarputilostí, pracovitostí a hravostí o vpravdě originální vyznění přesahující nechutné (nebo spíše trapné?) žánrové konvence. A vskutku, když pozorně pronikáte do tajů zhruba padesátiminutového materiálu, máte pocit, že posloucháte směsici pozoruhodných nápadů, které kolem vás rozhodně neproplouvají každý den. Cítíte atmosféru takových progových velikánů, jakými jsou například švédští Pain Of Salvation (užití orientálních motivů a lehounkých linek akustických kytar) nebo Beyond Twilight (síla Bauerových hutných riffů a ekvilibristik).
Naproti tomu však nelze hovořit o nějakém nehorázně přidrzlém plagiátu, vždyť už jenom mnohoznačností napěchované texty, dokazující stylovost bohatého českého jazyka, dovedou zaujmout i poněkud náročnější posluchačstvo chtivé neotřepaných slovních spojení i užitých tematických rovin. Ekvilibrium vznikalo během vskutku dlouhé doby, což lze snadno vyzvědět jak z vyjádření Marka i Pavla, kteří pořád hledali dva další členy do party (sami to mezi sebou zřejmě také neměli příliš jednoduché), tak z letmého pohledu na data vydání předešlých promo CD. Fakt zainteresovaným dobře známý, ovšem jak pomohl, eventuelně uškodil, nové desce?
Šachová partie. Začíná se gambitem, končí šach-matem. Snadná záležitost. Pojďme nahlédnout do jednotlivých příběhů oněch deseti stop, jež tvoří náplň debutu Cruel.
Skladatelského žezla se pevnýma rukama drží vrchní dvojka Neckář – Bauer, přičemž hudbu si průkazně rozdělují „fifty fifty“, v textových složkách k nám pak ponejvíce promlouvají Markovy poutavé verše. I když druhá „Matador (26. 4. 1937)“, pojednávající o bombardování španělské Guernicy, je dílem vyloženě Bauerovým, však také vznikla ještě za dob jeho předešlého působiště. Již tato píseň názorně vykresluje hlavní kompoziční prvky kytaristova rukopisu. Nepříliš větvený a možná až skromně vystavěný kytarový doprovod se společně s Pavlovým vokálem (ano, budeme během našeho poslechu svědky pěveckých rošád) rozjede ve šlapavý refrén, jenž je olemován snůškou drobných, avšak o to vkusněji umístěných, parádiček, které dovedou skladbu náležitě oživit a dodat jí punc originality. V náznacích jsem hovořil o vzájemném doplňování ve zpívaných partiích, rovněž neoddiskutovatelně důležité částečce tvorby Cruel. Neckář disponuje hlasem jemnějším, zřídka do výšin letícím, přesto ale uši netrhajícím, Bauer zase nezapře přednost v hlubších a rázných partiích. Už v úvodu „Gambit (J´Adoube/Dotýkám se, rovnám)“ se oba skladatelské mozky ukazují při svých silných disciplínách. Prvně jmenovaný nás provede prvními dvěma slokami, aby pak postupnou gradaci korunovala tvrdost projevu kolegy u elektrické kytary. Nevím, co je pravdy na dohadech okolo dřívějšího přemýšlení nad nějakým eventuálním zpěvákem, pouze dodám, že právě ona odlišnost v jednotlivých hlasových pojetích a trefně užívané střídání ve zpěvu podle mne tvoří jednu z originálních a zajímavých složek písní Cruel. Alespoň Ekvilibriu lze takovou zbraň jen horko těžko upřít.
Při poslechu Neckářovy kompozice „Maroko I (Bída miluje společnost)“ se dostáváme kamsi daleko na východ, což způsobuje zejména spojení akustických kytar a djembe, které tehdy bere do svých rukou Robert Ebel (na koncertu lahůdka). Ovšem nejčetnější výskyt hudebních krás zaplňuje šesté „Nokturno“, jasný spojovník s předchozí „Lament“, která je pěna bílým jezdcem. Poté nastane situace milostného čtyřúhelníku mezi oním jezdcem, černým střelcem, bílou dámou a černou dámou. Inu, šachy jsou šachy. Z nástrojů tu je využit jak tradiční kláveso-kytarový dvojblok, doplněný basou Jana Švece, tak i hostující sekce složená z houslí a violy. Propracovanost zvolna se nesoucích prostřídaných vokálních partů čtyř hlasů (zpestřeno Pavlou Forest a Lídou Finkovou) zde zasluhuje absolutorium. Nad takovými složkami by i ctihodný pan Lucassen uznale pokýval hlavou.
Postupně se pak probíjíme k dalším zápisům „Vis Maior“ a „Syberia, v nichž krom klasických zbraní vtisknutých do interpretací textové náplně zaslechneme zase několikero zajímavých kudrlinek, abychom následně šťastně doputovali k závěrečné „Shah Mat“, která znamená vyvrcholení celé padesátiminutové šachové partie.
edná se však o úplný konec? Nikoli, Cruel ještě přidávají bonus v podobě písně „Svízel přítula“. Koncertní tutovka, jež spatřila světlo světa již na „Promo 2005“, nezapadala do celkového konceptu Ekvilibria, ale jsem si jist, že jako odlehčená rocková tečka poslouží náramně.
Na vystoupení s ní počítám! Pokud jste si tedy snad někdy mysleli, že české metalové lesy jsou již řádně zpustošené, bez šťávy a náznaků alespoň drobounkého světýlka naděje ve srovnání s okolní scénou, sáhněte po Cruel a přesvědčte se o opaku. Naštěstí zde existují čestné výjimky, toužící po vymanění z žánrových pout a znějící opravdu pozoruhodně. Starodávný bigbít nechte bez ostychu ležet v prachu, pojďte se prolétnout do chutnějších sfér. Stojí to za tu námahu.


recenze „Ekvilibrium“
Zdroj: Fobia zine - metal e-zine, autor Pushkin, hodnocení 8 (z 10 max. možných)

Není tomu tak dlouho, co jsem tu při recenzi na španělské BARBARIAN vzpomínal českou bandu CRUEL BARBARIAN, jejíž název mi vytanul na mysli. Co člověk nechtěl, dostalo se mi nedávno do ruky CD kapely CRUEL Ekvilibrium, která již ovšem česká je a své příbuzenství s CRUEL BARBARIAN popřít nemůže. Dokonce se k němu hrdě hlásí a hlásí se i ke kořenům v kolínské kapele GUERNICA. V současnosti hrají styl, který sama kapela popisuje jako „progresívní metal se španělským temperamentem, dálněvýchodní melodikou a keltskými kořeny.“
Abych se ale přiznal, podobný „středověký“ styl metalu mi nikdy příliš nepřirostl k srdci, ať již byl prezentovaný SALAMANDROU nebo jinými kapelami. Vždy mi přišlo, že se kapely snaží složit něco co zní jako ony středověké melodie, ale všechny tyto pokusy dopadly jako jakási křečovitá kopie něčeho, co již dávno nikdo neumí napsat. Proto jsem k albu přistoupil s lehkými obavami, co se mi to začne linout z repráků. Budiž CRUEL přičteno ke cti, že podobným zadýchaným napodobeninám se téměř dokázali vyhnout, a vytvořili na české poměry velmi hudebně barevné album.
Abych začal nejprve tím horším … přesně do skupiny oněch pseudostředověkých písní mi spadly oba díly písně „Maroko.“ Nebudu nic zapírat, prostě nejde o můj šálek kávy, tyhle písně by na albu pro mě být nemusely. I když něco ocenit musím - hudební virtuozitu, se kterou jsou obě skladby zahrány. A teď to bude už jenom lepší :-)
Upřímně, nevím, jak to CRUEL dělají, ale do zbytku skladeb dokázali ony středověké (keltské?) prvky propašovat, nicméně je vkomponovali takovým způsobem, že mi rozhodně nezní jako žádná jednostranná prvoplánová kopie staletých originálů. CRUEL totiž do historické rytmiky vpašovali prvky známé od řady jiných kapel, které dají výsledku unikátní současný výraz. Ať jde již o otvírák alba „Gambit“ (ve kterém mimo jiné zazní v úvodu Francouzština), jehož bridge mi silně připomíná trashové časy ARAKAINu ještě s Alešem Brichtou, nebo o druhou píseň „Matador,“ v níž mi nástup sóla připomíná některé kousky z dílny RAGE. A samozřejmě opět onen nádech ARAKAIN, který se ovšem na albu objevuje ještě několikrát. Poměrně překvapivou nuancí alba je analogie k AYREON, která se objevuje na albu ve stopě „Malá rošáda“ a začátku „Vis Maior.“ Nebo je podoba s intry Universal Migrator jen náhodná?
Album CRUEL tedy k poslechu nelze než jen doporučit. Kromě samotného hudebního materiálu se kapele velmi povedl i obal alba, který mají sladěný se vzhledem webových stránek. Co se ovšem extrémně vydařilo je zvuk alba. Vyvážená rytmika s dobře čitelnými činely, hutný zvuk kytary, výborně namixovaná akustická kytara... prostě požitek. Jen tak pro představu doporučuji si poslechnout skladbu „Matador“ přímo na stránkách kapely. Škoda jen, že se ten flash, ve kterém kapela poslech skladby nabízí, podepisuje na kvalitě zvuku a tak to prostě není úplně ono.
Pod takovéto album by se směle mohly podepsat profesionální produkce a profesionální vydavatel. Za to „Maroko“ stejně ale musím hodnocení trochu snížit...


recenze „Ekvilibrium“
Zdroj: Rock & Pop - rock/popový časopis, autor Michal Husák, hodnocení 4 (z 5 max. možných = "špička" podle uvedené stupnice)

Českobrodští Cruel debutují, ale ve skutečnosti už jsou to matadoři. Albu "Ekvilibrium" předcházely roky příprav a na vyzrálosti nahrávky je to znát. Bez přehánění lze už takto zjara prohlásit, že se narodil jeden z nejsilnějších počinů na domácí metalové scéně. Tématiky i výrazově pestré a mnohovrstevnaté skladby unikají jednoznačnému zařazení (prog? thrash? heavy? folk?), jsou svěže lehké i zemitě kořenité. K poznávacím znamením kapely patří dramatičnost, jež sklouzává až k patosu, ale neustávající rej chytlavých momentů vždy odežene pozornost k pozitivním stránkám alba. To funguje v jednotlivostech i jako celistvá kolekce a ve skrytých zákoutích má poschováváno spoustu detailů k objevování. Velmi dobré!


recenze „Ekvilibrium“
Zdroj: Metalforever&Metalman - metalový webzine, autor Honza "Savapip" Moravec, hodnocení 9,5 (z 10 max. možných)

Je to už dávno. Tenkrát jsem, hrdý na své šachistické schopnosti, vyzval „profesionálního“ šachistu na souboj. Prohrál jsem. Na tom by nebylo nic divného. Horší bylo, že ten netvor za celou dobu nekouknul na šachovnici, královsky se bavil sledováním televize, lámáním jednoho lahváče za druhým a polykáním upečeného prasátka. A to mě ještě jen tak mimochodem, totálně zblblého průběhem hry, musel upozorňovat na to, že se dobrovolně cpu do šachu… Tenkrát jsem (po smíření se se svou nedokonalostí) předpokládal, že se jedná o poslední šachovou partii, která mě dokázala zvednout ze židle.
A je to tady znovu. Prvotina progresivistů Cruel má na mě podobně ohromující účinek (jen s tím rozdílem, že tentokrát mám euforický pocit, že jde o vítězství na celé čáře). Pod záplavou intenzivních pocitů si připadám táááákhle maličký, okouzlen drsnou poezií a do posledního detailu dotaženou precizností. A přiznávám (přes varování Marka Neckáře, že Cruel jsou hudebně někde úplně jinde, než jejich zárodek, tvořený z Markových Cruel Barbarian a Guernicy Pavla Bauera), stále jsem tak nějak podvědomě očekával, že na mě dřív nebo později vykoukne nadýchaná aura epického metalu. Leč přirozené spojení etnických vlivů, nachytaných především v oblastech sousedících s gibraltarským průlivem, symbióza drsné a devastující nálady Guernicy s výpravností a hravostí Cruel Barbarian nakonec vyklíčila do naprosto nečekaných progresivně metalových barev. Možná budou bývalí příznivci obou spolků z počátku reptat, protože Cruel udělali hodně radikální řez za minulostí. Ale čím dál tím víc jsem přesvědčen o tom, že setkání Pavla Bauera a Marka Neckáře je malým požehnáním pro domácí scénu. A kde že jsou ty střípky jedinečnosti, které z Cruel dělají tak svébytnou jednotku?
Fascinující pěvecká hra na „zlého a hodného“. Uřvaný i důstojný chraplák Pavla Bauera, prolínající i doplňující se s přirozeným zpěvem Marka Neckáře. Když tuhle dvojku doplní ještě hostující Linda Finková s Pavlou Forest, je nabíledni, že kolektivní hlasovou ekvilibristiku lze označit jako jeden z nejzářivějších klenotů celé kolekce. Bezbřehá náročnost při splétání všemožných kompozičních kliček, aranžérská pestrost a bohatost a přirozené propojení všech možných i nemožných vlivů s vlastními syrovými kořeny. To vše podpořené precizním instrumentálním provedením v hrozivých hutných riffech i v nejmenších, dovedně ukrytých detailech. Markovo lehkonohé básnění, spojující neotřelé obraty („…kolena chřestí jak kastaněty…“, „…ruka pod sukní Mony Lízy…“, „…slabý jak zkosená tráva…“ ) do působivých veršů a příběhů. Díky rozmanitosti jednotlivých skladeb je těžké upozornit na nejsilnější místa. Právě působením jejich pestrosti zjistíte, že deska nemá slabé místo, jen tak snadno se neoposlouchá a že výběr největších pecek se variabilně řídí dle vašeho momentálního duševního rozpoložení. Za všechny ostatní (ač mi je v případě dalších nejméně sedmi skladeb líto, že nedošlo právě na ně) zmíním alespoň impozantní dialog čtyř šachových figurek v písni „Nokturno“, která mě nekompromisně paralyzovala. Jsem jen táááákhle maličký, „…mé tělo rozum ztrácí a marně se vášni vzpouzím…“.
Šachová partie „Ekvilibrium“ (neb právě prolnutí lidského života a šachové partie je námětem desky), kterou Cruel rozehráli, má velice dramatický průběh a až muzikálovou zápletku a teatrálnost (pokud snad díky současné době má pro vás pojem „muzikál“ poněkud hanlivý význam, chápejte prosím toto přirovnání v tom nejčistším možném slova smyslu coby žánr hudebně zábavného divadla, dotažený do maximální náročnosti).
„Ekvilibrium“ je moderní záležitost, která vás podvědomě, nenásilně a přirozeně vede k chuti přemýšlet , objevovat a užívat si. Už chytře zvolený název (rovnováha, vyrovnanost) dokonale charakterizuje, o co tady jde. Muzika, kde je vše sladěno a vyrovnáno do dokonalé harmonie zvuků, citů i pocitů. Jen ta hladina rovnováhy nepočítá s žádným kompromisem, ale má vybuzené veškeré měřiče na maximum. S „Ekvilibriem“ máte šanci dotknout se nadčasovosti, chutě hudby Cruel jsou neomezené. Drsné, roztoužené, zasněné. Šťavnaté, poetické, bolestné. Radostné, intimní i devastující. Tohle je život.


recenze „Ekvilibrium“
Zdroj: Metalopolis - metalový server, autor Vítek "Marigold" Schmarc, hodnocení 9,0 (z 10 max. možných)

Sedm let již tomu, co jsme s Krutým barbarem za stolem popíjeli „Víno z temných hroznů“. Za těch sedm let se mnoho věcí změnilo a tak s námi sedí dnes při pohárku někdo úplně jiný. Z původní sestavy českobrodských „sokolovnových“ dobyvatelů zbyl jen Marek Neckář, z názvu vypadlo heavy metalové slůvko barbarian a především z hudby nám ten heavy metal vymizel jako ranní mlha z remízku. Inu, tvůrčí zrání a změna rovnováhy v kapele je znát. Druhdy výrazně epické těleso, které na vrcholu své existence dokázalo spojit heavy metalový výraz s muzikálově vrstvenými písněmi-příběhy, se proměnilo v moderní prog metalové uskupení. Ne že by posedlost příběhy a dialogem zmizela, jen nabyla mnohem vytříbenější formy... Formy dlouho očekávané desky „Ekvilibrium“.
Na hudbě CRUEL je velmi dobře patrné, že tradiční ambicióznost a touha Marka Neckáře po co nejkomplexnější kompozici dostaly v osobě Pavla Bauera hudební řád a instrumentální základ, který ještě zesiluje sehraná a šlapající rytmika Ebel-Švec. Ve většině skladeb můžeme nahmatat výraznou vůni i kořeněný buket vína z temných hroznů – zejména ve spletitých a dobře vystavěných vokálních linkách, které jen málokdy stereotypně sázejí na schéma sloka-refrén, ale velice rády pobíhají z mostu na most a pletou copánky vícehlasů. „Gambit (J´Adoube / Dotýkám se, rovnám)“, „Nokturno“, „Syberia“, to všechno jsou příběhy psané lehkou rukou, kterou fanoušci Barbarů dobře znají, skladby s fantastickými texty, výtečnou gradací a melodiemi, které rozhodně nepatří k prvoplánovým. Ještě víc než kdy před tím působí Neckář jako dvorní textař dojmem jistého veršotepce, kterému se slova nenabízejí jen svým zvukem, ale i svým smyslem a výsledné básně je radost poslouchat (ačkoli jsou opět především o tom jednom, ale to u autora nepřekvapí, že).
Bauer coby výhradní kytarista prodchnul Neckářovy příběhy směsicí jemných detailů (všechny ty nenápadné vyhrávky) a vynikajících riffů, které dovedou zaujmout a nebýt přitom triviální, oposlouchané, vyčpělé. „Ekvilibrium“ je moderní progová deska a kráčí ruku v ruce s mainstreamovými trendy žánru – roztančí se v etnickým názvucích (horkokrevný Španěl „Matador“, africký bazar „Maroko I i II“), nebojí se úderného riffování ani jemných přesahů k extrémním odvětvím metalu („Gambit“, „Syberia“). Barvitý jarmark melodií i textových vůní se jen málokdy nechá strhnout k samoúčelnélmu exhibování, ale v jeho stáncích seženete ty nejkvalitnější hudební příběhy, vonící dálkami... Změny v podání vokálu patří k příjemným překvapením, Neckář svůj vokál zbavil zbytečných výšek a nadměrně protáhlých otevřených samohlásek, rozšířil rejstřík barev a více souzní s náladou textů. Hlavní slovo má ovšem Bauerův chraplák, který mě osobně sedl od začátku svojí snadno zapamatovatelnou barvou i hutností. Doplňující vokály už ke „Krutým“ neodmyslitelně patří a potěší jak tradiční Lída Finková, tak živelná Pavla Forest (KING SIZE).
Perfekcionistická kytarová práce Pavla Bauera kráčí ruku v ruce s jeho prací producentskou – „Ekvilibrium“ je doslova přeplněno detaily a vybroušenými místy, kde do sebe jednotlivosti hladce zapadají a nabízejí posluchači stále dostatek impulzů k poslechu. Legrácky, jako ayreonovská parodie „Malá rošáda“ jsou malou náplastí pro ty, kterým chybí časy barrandovského epic metalu. Ale hlavní slovo patří kompozicím, ve kterých se převážně sráží atmosféra pozdních CRUEL BARBARIAN s vybroušeným power metalovým nábojem Bauerovy předchozí kapely GUERNICA („Vis Maior“, „Maroko II“, „Matador“). Když pak přidáme perly jako je nesmírně křehký klavírní „Lament“ a naléhavě trialogické „Nokturno“, vyvstává před námi deska, která je v dokonalém stavu rovnováhy a vyrovnanosti. Metalová minulost se slévá se zralou přítomností a vytváří průhled do neotřelých krajin věčného sněhu, bolesti, roztoužení, fantaskní zasněnosti. Bez patosu a nadržování: nejlepší prog / power metalová deska, vzniklá na území ČR. Tak alespoň slyším „Ekvilibrium“ já.


recenze „Ekvilibrium“
Zdroj: Metalopolis - metalový server, autor Jan "Shnoff" Bělohoubek, hodnocení 8,0 (z 10 max. možných)

Dobrý bigbít. Škoda, že si hoši nenechali poradit. Takhle je to s protekcí za 9/10, bez protekce za... 8/10.


recenze „Ekvilibrium“
Zdroj: Metalopolis - metalový server, autor Dalibor "Dalas" Ňorek, hodnocení 8,0 (z 10 max. možných)

Velice dobře promyšlená nahrávka postrádající výraznějších slabých míst. Minulost CRUEL (i jejich předchůdců) spojená především s heavy metalem se ozývá už jen sporadicky. O nějakém popírání svých vlastních tradic však zároveň nemůže být řeči. Hudba českobrodských už v minulosti výrazně inhalovala progové vlivy a nyní se zdá, že konečně nedošlo k předávkování. Z desky je slyšet, že si kapela dala velice záležet na tom, aby svoje nápady a choutky po bohatých aranžích dokázala ukočírovat na vkusnou a posluchačsky přívětivou úroveň a to se jí myslím podařilo velice dobře.


recenze „Ekvilibrium“
Zdroj: Metalopolis - metalový server, autor Juraj "Thorn" Olejník, hodnocení 7,5 (z 10 max. možných)

Debut? Oficiálne áno, i keď s redakciou Metalopolis personálne spojení CRUEL toho za sebou majú príliš veľa na to, aby boli považovaní za začiatočníkov. Na "Ekvilibriu" je vidno, koľko (rokov) práce sa za nahrávkou skrýva; pedantnosť skupiny sa pretavila nielen do dobrého zvuku, ale i do rytmickej bohatosti a prepletajúcich sa vrstiev aranží, ktoré svojou košatosťou občas až "dusia". Za tým všetkým sa skrývajú zapamätateľné melódie - škoda, že prepracované verzie "Shah Mat" a "Svízel přítula" sú oproti tri roky starej promoverzie trochu obrúsené.
Vrcholom albumu je exotická skladba "Matador (26.4.1937)", dátumom odkazujúca na bombardovanie Guernicy (odkaz na Bauerovu druhú skupinu?) počas španielskej občianskej vojny. Hymnická pieseň disponuje silným melodickým základom a (v najlepšom slova zmysle) nemenej silným textom, vygradovaným v refréne. Texty sú v mojich očiach a ušiach najsilnejšou stránkou CRUEL - zvukomalebnosťou dokonca otvárajú paralely s Wanekovou prácou pre UŽ JSME DOMA, i keď žánrové konvencie nepopierajú. Škoda, že CRUEL občas od civilnosti skĺznu k pompe a afektu, ktorý na pár miestach cítiť za spevom.
CRUEL sú v dobrom slova zmysle prístupnou skupinou, čeština do veľkej miery maže bariéru medzi kapelou a poslucháčom a experimenty, ktorých sa na "Ekvilibrium" dostalo nemálo, neprekračujú hranice progresívneho metalu ako žánru. Na domácej scéne po mnohých stránkach výrazne nadpriemerná nahrávka. Bez protekcie.








Created in 0.4022 s.